Historie

Buškův hamr (tedy kovárna na vodní pohon) se nachází zhruba jeden kilometr jihozápadně od Trhových Svinů na toku Klenského potoka jižně od Českých Budějovic v podhůří Novohradských a Slepičích hor. Byl založen v roce 1780 v těsném sousedství mlýna na kostní moučku. Hamr je jedním se tří zachovalých funkčních hamrů na území České republiky. Zdejší unikátní dubový buchar s názvem kobyla, jímž hamerníci opracovávali železné výkovky, je ovšem se svou hmotností kolem 300 kilogramů v republice největší. Dokáže kovat rychlostí až 150 úderů za minutu.

Buškův hamr se nalézá v oblasti, kam průmysl pronikal jen velmi pomalu a i dnes se jedná spíše o krajinu zemědělskou se malým výskytem průmyslových podniků. V okolí Trhových Svinů se do dnešních dnů dochovalo několik kováren, vyžívajících jako zdroj energie vodní síly potoků a říček, hojně protékajících v této oblasti. Hamernictví a s ním spojené sekernictví byly dlouho na Trhovosvinensku typickými řemesly, která jsou bohužel dnes již plně zaniklá.

Buškův hamr je funkční technickou památkou. Celé zařízení je poháněno třemi vodními koly, jež uvádějí do chodu buchar, brus a dmychadla u výhně. K přívodu vody na kola slouží hamru uměle vybudovaný náhon s přepadovou vodní kaskádou. Veškeré toto zařízení je za příznivého stavu vody v Klenském potoce možno vidět v provozu.

Součástí expozice výrobní části hamru je i jedinečná kolekce nářadí hamerníka. Dochovaná kladiva a kleště jsou předměty s velkou historickou hodnotou. Tyto nástroje si totiž každý z hamerníků vyráběl sám a ve značně svérázných podobách. Úpravy nářadí se řídily druhem výrobků, které v převládaly v produkci jednotlivého hamru. V kovárnách zdejších hamrů se hamerníci zabývali zejména výrobou drobných železných nástrojů a náčiní. Jednalo se především o pluhy pro místní zemědělce a dále kladiva, sekery a lopaty. Z dodnes zachovalých hamrů byl právě ten Buškův provozován nejdéle. Rodina posledního zdejšího hamerníka v obytném stavení u hamru žila ještě koncem 70. let dvacátého století. Do roku 1948 hamr ještě běžel, ale majitel Jan Bušek sám už pro nemoc nemohl své řemeslo provozovat. Postupně tak hamr ztrácel na svém významu, neboť nesmírně namáhavá práce byla nahrazena novými technologiemi přímo v zemědělských dílnách tehdejších státních statků. Hamr fungoval až do roku 1950. Rekonstrukce do současné podoby proběhla díky několika technickým nadšencům v letech 1990 až 1995.